VZNIKÁ PÍSNIČKA "STÝSKÁ SE MI PO TOBĚ ČECHU I JA ZA TOBĄ POLAKU"

Svět dnes bojuje s tak velkou epidemií, jako nikdy předtím. Někteří se obávají o své životy, jiní odtržení od každodenní povinnosti snaží se získat finanční prostředky na jídlo, ostatní jsou nuceni ověřit své plány do budoucna. Jedna mikroskopická tvorba a miliony dramat. V našem regionu je těchto dramat stejně mnoho, co víc, máme další aspekt, kterému budou rozumět pouze ti, kteří žijí v regionech s podobnými zvláštnostmi.

Těšínské Knížectví oficiálně existovalo více než 600 let a během této doby kulturně dominovalo nad sousedními regiony. Později následovalo XX. století a my jsme byli rozděleni mezi dva nové státy, aby toho nebylo málo, museli jsme ještě projít šest let nacistického teroru a téměř půl století zjevného řádu pod moskevskými příkazy.

Již 30 let však stavíme svůj dvůr znovu a chceme změnit hraniční přechod, aby nás nerozděloval, ale naopak spojoval. Nejprve došlo k zavedení malého pohraničního styku, poté přistoupení k EU a v roce 2007 do zóny Shengen. Současně se vyvíjel divadelní festival „Bez Hranic“, filmový festival „Kino Na Hranici“ a mnoho dalších kulturních a uměleckých iniciativ, které daly našemu městu a regionu rytmus jednoho organismu. Naučili jsme se nakupovat přes hranice, posílat tam děti do mateřské školy, do školy, hledat tam práci, byty, partnery pro zbytek života a přátele pro každodenní zábavu. 

Nyní kvůli hloupé nemoci ze vzdálené části světa se vše obrátilo vzhůru nohama. Ozbrojené, uniformované hlídky jsou opět na hranici a nedovolují nám volně se pohybovat. Rodiny a skupiny přátel byly rozděleny, tisíce lidí přišlo o možnost dojíždět do práce, desítky tisíc lidí muselo změnit své zvyky, jít na procházku spojující hradní kopec a Sikorův Park se stalo během jedné noci nezákonné. 

Všichni se samozřejmě snažíme věřit, že to vše je pro naše dobro, ale tato skutečnost naše utrpení nijak nesnižuje. Abychom však zvýšili náladu nás i ostatních, spontánně se vytvářejí různé umělecké iniciativy, které nám připomínají, že jsme jedna komunita. Jednou z těchto iniciativ bylo zavěšení na polské straně nad Olší plachty s nápisem „STÝSKÁ SE MI PO TOBĚ ČECHU“, který se téměř okamžitě setkal s odezvou české strany a nápisem "I JA ZA TOBĄ POLAKU". Tato akce získala široké pokrytí v médiích jak v Polsku, tak v Česku, a jak jsme se dnes dozvěděli, byla také vyzvednuta známými umělci z našich oblastí. 

V blízké budoucnosti bude vydána píseň s názvem složeným z textů napsaných na transparentech nad Olší, a bude ji hrát naši krajané známí všude mezi Varšavou a Prahou. Halina Mlýnková zazpívá první část v češtině, druhou bude zpívat v polštině Jaromír Nohavica, a další v těšínském nářečí Ewa Farna. Hudbu k písni složí Lešek Wronka a texty má napsat Renata Putzlacher. Obsah písně bude mluvit o dědictví Těšínského Slezska a hodnotách lidí, kteří zde žijí. O tom, že chceme být pro sebe bratry bez ohledu na nepřízeň osudu, a hosté, kteří nás navštíví, vždy budou schopni se zde naučit toleranci a lásku.

Klip, který má být mozaikou studiových nahrávek všech interpretů, bude navržen tak, aby zpříjemnil náš čas v období boje s epidemií, a když se nám již podaří překonat hrozbu, vytvoří se druhý klip, ve kterém se zúčastní hráči HC Oceláři Třinec, Adam Małysz, Piotr Żyła a další hvězdy z naší oblasti. Veškerý výtěžek z písně bude věnován dětem z obou stran Olše, aby jim kompenzoval čas strachu a nejistoty, kterou musí zažít, když koronavirus destabilizuje náš život.

ERRATA: Článek o písničce "STÝSKÁ SE MI PO TOBĚ ČECHU I JA ZA TOBĄ POLAKU" byl vtip, který jsem se rozhodl udělat na Apríla. Doufám, že všichni, kteří se nachytali, stejně jako lidé uvedení v textu bez jejích vědomí, mi odpustí. Rozhodnutí o napsaní tohoto vtipu nebylo snadné, protože nyní procházíme složitou dobou a čelíme problému, který by měl být brán vážně. Rozhodl jsem se však, že v den, jako je 1. duben, si můžu dovolit trochu zavtipkovat, pro zlepšení nálady.

   Vaše reakce byla úžasná, text v obou jazycích přečetlo přes 20 000 lidí za jeden den a komentáře pod ním byly téměř všechny pozitivní. Žádný z uvedených umělců se semnou však nekontaktoval, a jsem si jist, že k článku přišli a přečetli. V duchu doufám, že je moje texty inspirovaly a že jsou ve vzájemném kontaktu, aby skutečně napsat takovou píseň. Pokud k tomu však nedojde, nemohu se na ně zlobit, každý z nich pravděpodobně už přesně definoval své hudební plány, které v současné situaci je třeba ověřit, aby bylo možné splnit mnoho povinností vůči svým kolegům.

   To však nic nemění na skutečnosti, že téma je aktuální a pokud ne Ewa, Jarek a Halina, pak možná budou i další umělci, kteří budou vytvářet hudební díla, poezie, malby, sochy, nástěnné malby a jakákoli jiná díla, která nám budou připomínat že lidé žijící po obou stranách Olše nejsou žádní cizinci, ale jedna komunita se společnými tradicemi, která si pamatuje roky slávy Těšínského Knížectví.